Agrolesnictví – Hospodaření na zemědělské nebo lesní půdě, které kombinuje pěstování dřevin s některou formou zemědělské produkce. Cílem je ochrana krajiny a udržitelná forma zemědělství.
Agrovoltaika (agrivoltaika) – Spojení zemědělské produkce a výroby solární elektřiny. Cílem je pomocí solárních panelů stínit rostlinám, které potřebují ochranu před přílišným suchem a ostrým sluncem.
Městské zemědělství – Pěstování potravin ve městech, které může mít různé formy – od pěstování rostlin ve vermikompostérech nebo v balkonových truhlících až po komunitní zahrady, pěstování rostlin na střechách (roof gardening) a fasádách budov (green facades) či guerilla gardening – pěstování rostlin na zanedbaných veřejných místech či pozemcích, a to bez svolení majitele.
Komunitní farmaření a zahrady – Přístup, kdy se na pěstování rostlin podílí společně skupina lidí, nejčastěji sousedé z blízkého okolí. Cílem může být například samozásobování, kultivace veřejného prostoru nebo vytvoření místa pro společné setkávání.
Biodiverzita – Biologická rozmanitost, tedy variabilita všech žijících organismů. Za snižující se biodiverzitou stojí především intenzivní zemědělství včetně používání chemických hnojiv, pesticidů apod.
Precizní zemědělství – Způsob možného úspornějšího zacházení s krajinou a zdroji, a to jak přírodními, tak i chemickými. Přístup, který je založený na sběru dat o konkrétní zemědělské půdě a klimatických podmínkách a následného vyhodnocování vhodného způsobu péče o rostliny i půdu.
Asociace soukromého zemědělství – Dobrovolná profesní organizace, která sdružuje české rodinné farmy a propaguje koncept udržitelného zemědělství. Stojí také za projektem Pestrá krajina.
Hydroponie a akvaponie – Systémy pěstování rostlin bez půdy. Hydroponní pěstování probíhá v nutričně bohatém roztoku případně v umělém substrátu, který poskytuje potřebnou závlahu. Akvaponie kombinuje chov ryb s pěstováním rostlin.
Regenerativní zemědělství – Způsob zemědělství, který se vrací k přirozeným biologickým procesům a vztahům v krajině. Jedním z principů je minimální zpracování zemědělské půdy a naopak maximální podpora mikrobiálního života v ní.
KPZ – Komunitou podporované zemědělství umožňuje přímou podporu zemědělců, a to bez mezičlánků ve formě obchodních řetězců a jiných zprostředkovatelů. Odběratelé znají přímo své farmáře i pěstitele potravin a podílí se s nimi na výhodách i rizicích tohoto způsobu zemědělské produkce a prodeje.
Bezpečnost potravin – Základní pilíř evropské potravinové politiky, který zajišťuje ochranu zdraví spotřebitelů. V praxi se jedná především o posouzení nezávadnosti a kvality potravin. Cílem je však také zajistit dostatečné množství kvalitních potravin pro všechny obyvatele země nebo regionu.
Potravinová bezpečnost – dle FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství) stojí na čtyřech pilířích – dostatku potravin (množství vyprodukovaných potravin), přístupu k potravinám (ekonomická situace), stabilitě přístupu a využití potravin (jakým způsobem jsou potraviny konzumovány). Tento přístup poukazuje na to, že miliony lidí nemají zajištěný přístup k potravinám a trpí různými formami hladu či podvýživy. Zároveň tento koncept poukazuje na to, že třetina všech potravin skončí v koši.
Potravinový odpad – v Evropě připadá na jednu osobu zhruba 95–115 kg potravinového odpadu. V roce 2022 se dokonce prokázalo, že v EU se více potravin vyhodí, než doveze. Odpovědná spotřeba a prevence vzniku potravinového odpadu je proto jednou z klíčových strategií, jak předejít tomuto ekologickému i ekonomickému problému.
Permakultura – Přístup ke krajině a zemědělské produkci, který usiluje o udržitelnost a regeneraci přírodních zdrojů. Mezi permakulturní principy patří např. využití dešťové vody, rotační pastva nebo zónování pozemku.
Předchozí díl seriálu: Udržitelný slovníček #7: Greenwashing