K dekarbonizaci petrochemického průmyslu jsou potřeba energeticky efektivní technologie
Emise skleníkových plynů vznikají v petrochemickém průmyslu hned v několika rovinách. Například v rámci provozu rafinerií a petrochemických zařízení, která pro svůj chod spalují fosilní paliva. Další emise vznikají jak při výrobě samotných produktů, tak i při zpracování odpadů a vedlejších produktů z výroby.
Petrochemický průmysl se potýká i s nízkou energetickou efektivitou výrobních procesů. Jedním ze způsobů, jak snížit množství emisí v tomto odvětví, je tedy rozvoj energeticky efektivnějších řešení. Těmi může být například používání kogeneračních jednotek nebo moderní separační technologie pro oddělování chemických látek nebo využívání rekuperace odpadního tepla. Pomoci může také dobře nastavená automatizace procesů.
Snižování uhlíkové stopy petrochemického průmyslu se opírá o obnovitelné zdroje a vodík
Vzhledem k legislativní a dotační podpoře obnovitelné energie se řada výrobců z petrochemického odvětví zaměřuje rovněž na využití těchto zdrojů pro svůj provoz. Například největší chemický závod na světě, centrálu společnosti BASF v německém Ludwigshafenu, bude pohánět obří větrná elektrárna o kapacitě 2 GW z dílny společnosti RWE.
Dalším obnovitelným zdrojem, ke kterému se obrací pozornost petrochemických závodů, je vodík. Ten může dle odhadů snížit emise CO2 v petrochemickém odvětví až o 55 %. Nutno však dodat, že vodík má z pohledu ekologického dopadu smysl pouze v tzv. zelené formě, tedy získáním z obnovitelných zdrojů. Právě na něj vsadila česká společnost ORLEN Unipetrol, která vyvíjí používání vodíku jako nízkoemisního paliva, a to ve spolupráci s technickou univerzitou v Košicích.
Inspiraci čerpá petrochemický průmysl v cirkulární ekonomice a recyklaci
Z pohledu materiálových toků mohou petrochemické společnosti snižovat svou uhlíkovou stopu i efektivní recyklací. Například v rámci mechanické recyklace produktů se mohou společnosti zaměřit na účinnost a efektivitu jednotlivých technik tohoto způsobu recyklace. Další cestu představuje také chemická recyklace. I přes mnohá úskalí vznikají první pilotní projekty na chemickou recyklaci plastů, a to například z iniciativy společnosti OMV nebo projektu OPTIMUS. Vznikají rovněž první pokusy o enzymatickou recyklaci plastů pomocí bakterií a v praxi osvědčená je již i recyklace průmyslových kapalin a nemrznoucích směsí, kterou se zabývá například česká společnost Classic Oil.
Petrochemické společnosti se jako výrobci paliv poohlížejí také po ekologičtějších variantách tohoto produktu, a to ve formě biopaliv. Pilotní projekt spustila například společnost ORLEN Unipetrol na svých čerpacích stanicích ORLEN Benzina, kam je možné ve speciálních lahvích odnést použitý kuchyňský olej. Tento odpadní produkt následně společnost přetvoří na biopalivo.
