Do vodíku bývaly vkládány velké naděje co do zdroje energie, který nahradí fosilní paliva. Narozdíl od nich při spalování totiž neprodukuje žádné škodlivé látky, pouze vodní páru. Přesto je přínos vodíku v současné době velmi diskutován. Jak je to možné? Není totiž vodík jako vodík. Vodík se na Zemi nevyskytuje v čisté formě, ale musí být nějak vyroben. A pokud jsou k tomu použita fosilní paliva jako zemní plyn nebo uhlí, pak skutečně nelze mluvit o udržitelném nebo ekologickém řešení. Kdyby byl ale vodík vyroben pouze z obnovitelných zdrojů, může mít jako energetický zdroj velký potenciál.
Vodík jedině zelený, tedy z obnovitelných zdrojů energie
Od tzv. černého, hnědého a šedého vodíku jako zdroje energie se přes prvotní nadšení postupně ustupuje. Tyto typy vodíku jsou vyráběny z fosilních paliv a jak ukázala studie Earthjustice, jejich výroba produkuje velké množství oxidu uhličitého a dalších škodlivin. Podobně je tomu i s modrým vodíkem, u kterého jsou sice při výrobě škodliviny CO2 zachytávány pomocí filtrů, reálně však dojde k zachycení pouze 85–95 % oxidu uhličitého. A další škodlivé látky nejsou zachyceny vůbec.
Přesto však může mít vodík potenciál jako bezemisní zdroj energie – pokud je vyroben z obnovitelných zdrojů energie. V takovém případě hovoříme o zeleném vodíku. Ten dosud tvořil jen 1 % světové vodíkové produkce, a to z důvodu vysoké ceny energií získané z obnovitelných zdrojů. V posledních měsících je však cena zeleného vodíku nižší než ceny ostatních typů vodíku. Důvodem je nárůst ceny zemního plynu, který prodražil produkci vodíku vzniklého z fosilních paliv, a naopak dal příležitost zelenému vodíku.
Klesající cena zeleného vodíku otevírá dveře jeho širšímu použití
Pokles ceny zeleného vodíku oproti jiným druhům vodíku byl očekáván v horizontu 5–10 let. Energetická krize a pohyby cen surovin však vývoj uspíšily a zelený vodík se tak jeví jako vhodná forma přechodu na novou energetiku. Již dnes se totiž pomocí pyrolýzy vyrábí hojně tam, kde je levná produkce zelené elektřiny. Tedy například ve Skandinávii (z vodní energie) nebo v afrických státech (ze sluneční energie).
Očekává se, že cena zeleného vodíku bude dále klesat, a to tak, jak bude klesat cena energie z obnovitelných zdrojů. Tomu může napomoci i další vývoj technologií a snížení cen elektrolyzérů, které jsou potřeba pro výrobu vodíku. Už nyní však roste poptávka po zeleném vodíku v průmyslu nebo v letecké dopravě. Například Evropská unie by do roku 2030 ráda poháněla zeleným vodíkem až 17 % unijní nákladní dopravy.
Zelený vodík může napomoci dekarbonizaci průmyslu
Zelený vodík tedy může jako doplňkový zdroj energie napomoci k uhlíkové neutralitě Evropy. Jen v ocelářském nebo petrochemickém průmyslu může dle odhadů snížit emise CO2 až o 55 %. Vodík slouží také efektivně k ukládání energie, a proto se může v následujících letech stát důležitou komoditou mezinárodního obchodu.
V souvislosti s vodíkem vznikají i nové technologie a inovace. Například společnost Solar Group provozuje v Napajedlech ve Zlínském kraji vodíkovou čerpací stanici s prvním elektrolyzérem na výrobu vodíku poháněný energií ze sluneční elektrárny. Česká firma DEVINN pro změnu vyvinula pojízdnou nabíječku elektroaut, tzv. H2BOT, který je poháněný na vodíkový palivový článek. H2BOT nabije na jeden zásobník vodíku až 7 elektroaut, a díky svému mobilnímu řešení je tak vhodnou alternativou nabíjecích elektrostanic na parkoviště obchodních center nebo na rozsáhlé parkovací plochy na okrajích měst.
