V rámci městských materiálových toků téma sběru biologicky rozložitelných odpadů pro regeneraci živin prostřednictvím kompostování nebo výroby biometanu je již poměrně známým fenoménem, podobně jako využití technologií pro výrobu biometanu z čistírenských kalů na čistírnách odpadních vod. Opomíjeným faktem však zůstává možnost regenerace živin z odpadních vod ve městech.
Podle FAO v roce 2016 světová spotřeba tří hlavních minerálních hnojiv, která jsou kriticky nezbytná v zemědělství – dusík, fosfor a draslík, – dosahovala míry 186,67 milionů tun. Výroba klasických minerálních hnojiv je navíc zatížená vysokou energetickou náročností, omezenými ložisky nebo geopolitickými konflikty. Světová města se však vyznačují vysokou prostorovou disperzí ve spotřebě organických materiálů a jejich návratu zpět do oběhu. Obyvatelé megapolí spotřebovávají jídlo, vypěstované napříč všemi světovými kontinenty, a organická hmota, která dále vzniká, pak následně chybí v místech pěstování zemědělských plodin. Jedním z míst, kde se tato organická hmota nachází, jsou právě kanalizační vody. Z hlediska cirkulární ekonomiky tak představují lokální zdroj nutrientů, který však v současné době není v dostatečné míře využíván.
Odpadní vody z kanalizací lze považovat za jakousi „polévku“ bohatou na tepelnou energii, uhlík, dusík, fosfor a dalších nutrienty, které lze v souladu s principy cirkulární ekonomiky vytěžit a aplikovat lokálně. Konečným a nejcennějším produktem by byla čistá voda, která může být znovu použita nebo bezpečně vrácena do biosféry. Využívání těchto nutrientů je naprosto kritické vzhledem k enormní míře využití průmyslových hnojiv v zemědělství.
Kde to funguje v praxi?
Jako jeden ze zajímavých příkladů dobré praxe uvádí Ellen McArthur Foundation technologii Pearl, která je vyvinuta firmou Ostara. Tato technologie je řešením pro znovuzískání živin v uzavřeném cyklu v souladu s principy cirkulární ekonomiky, umožňuje získávat až 85 % fosforu a až 15 % dusíku z komunálních a průmyslových odpadních vod a přeměňovat je na hnojivo s vysokou přidanou hodnotou. Toto řešení se jeví jako velmi zajímavé pro města, protože výrazně šetří náklady na management odpadních vod, a to díky úsporám v oblasti využívání chemikálií, odstranění nutnosti likvidace čistírenských kalů a příjmům z prodeje vzniklých hnojiv. Navíc řešení pomáhá chránit místní vody před eutrofizací, přispívá k vodní a potravinové bezpečnosti. Použití jedné tuny vzniklých hnojiv eliminuje přibližně 10 tun emisí CO2.
