Trendy udržitelnosti v roce 2025

Textil a separace odpadu

Od 1. ledna 2025 mají obce povinnost zavést systém na třídění použitého textilu. Hlavním důvodem je to, že se v textilním průmyslu využívá pouze 0,3 % recyklovaných materiálů na výrobu nového oblečení, přitom až 30 % oblečení se neprodá. Zásadní je ovšem snížit globální produkci i spotřebu oblečení. Produkce módy zaměstnává na 140 milionů lidí po celém světě, z nichž necelá polovina nemá formální pracovní smlouvu. Jaké s sebou textil přináší výzvy a možná řešení, se můžete dočíst v tomto článku.

V souvislosti s nařízením o ekodesignu udržitelných výrobků EPR například nizozemská vláda přijala pro textilní sektor tyto cíle:

• do roku 2025 musí být alespoň 20 % textilu znovu využito (25 % do roku 2030),
• do roku 2025 musí být alespoň 25 % textilu recyklováno (33 % do roku 2030).

Udržitelný slovníček

Na Společně udržitelně jsme v průběhu let publikovali sérii udržitelných slovníčků. Klíčové pojmy si můžete připomenout, a proto nabízíme seznam některých z nich:

1. Energetika a vše, co s tím souvisí

OZE – Obnovitelné zdroje energie. Patří sem sluneční energie, vodní energie, geotermální teplo, větrná energie a biomasa.

DZ – Druhotné zdroje energie, které vznikly lidskou činností. Patří sem energie vzniklá spalováním odpadů, skládkové plyny a odpadní teplo.

DPI – Dodavatel poslední instance chrání zákazníka před přerušením dodávek energie. V případě jakéhokoliv úpadku dodavatele energií začne DPI dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi.

2. Textil a vše okolo něj

Textilní kompozit – Recyklát, který obsahuje část textilních vláken a část jiného materiálu. Příkladem je patentovaný RETEXTIL společnosti DIMATEX CS, který obsahuje zhruba 48 % textilu, 48 % LDPE a ve zbytku barviva a stabilizátory.

Cirkulární textil – Způsob výroby a zacházení s textiliemi, který pomůže snížit nadprodukci textilu. Cílem je, aby výrobky byly recyklovatelné, opravitelné nebo vyrobené z recyklovaného materiálu. Opírá se o evropskou strategii pro udržitelné textilní výrobky.

Fast fashion – Rychloobrátková móda, která nabízí produkty za nízké ceny, ale mnohdy také za nízkou kvalitu. Obchodní koncept, jehož cílem jsou časté nákupy textilu bez ohledu na dopad na životní prostředí nebo životní úroveň dělníků v továrnách.

Slow fashion – Protiváha rychloobrátkové módy, která nabízí produkty vysoké kvality a různorodého použití. Cílem je za spravedlivou odměnu dostat kvalitní produkt, který vydrží roky.

3. Greenwashing

Greenwashing – Aktivity firem, které mají přesvědčit veřejnost o tom, že produkt či služba jsou šetrnější k životnímu prostředí, než tomu ve skutečnosti je. Greenwashingu se mohou firmy dopouštět nevědomě, případně se může jednat o úmyslné nekalé praktiky či klamavou reklamu.

Greenscamming – Organizace či produkt si přisvojí název, který falešně naznačuje aktivity na ochranu životního prostředí. Skutečná činnost organizace je však mnohdy pouze obchodního charakteru.

Greenclaiming – Environmentální a ekologická tvrzení, která naznačují nebo vytvářejí dojem, že zboží či služba mají pozitivní nebo žádný dopad na životní prostředí, případně že poškozují životní prostředí méně než konkurenční zboží či služby. Pojem, se kterým pracuje evropská Směrnice o nekalých obchodních praktikách a dle které je posuzována pravdivost těchto tvrzení.

4. Sdílená ekonomika

Swap – Výměna věcí, které jsou již nepotřebné, za jiné. Jedná se o moderní alternativu nakupování. Hlavní myšlenkou je zbavit se smysluplně něčeho, co může posloužit někomu dalšímu, a zároveň tak prodloužit životní cyklus daného výrobku. Většinou je předmětem swapování oblečení, dále třeba knihy či potřeby do domácnosti. Swapovat se dají ale také služby (např. ubytování či doprava).

Sdílená přeprava – Sdílení dopravy mezi více uživateli. V automobilové dopravě se jedná o tzv. carsharing (Uber, Liftago, Blablacar). Tento koncept je využíván také v cyklistické přepravě (bikesharing), která je čím dál běžnější variantou přepravy ve městech (např. Rekola, Nextbike).

5. Digitalizace 

Digitální produktové pasy – Materiálové pasy popisují, z čeho a kde byl daný výrobek vyroben, jakou má uhlíkovou stopu a jakým způsobem s ním nakládat na konci životního cyklu. Ve vybraných odvětvích (textil, stavebnictví, průmyslové baterie a baterie pro elektromobily) budou mít výrobky své digitální pasy již od roku 2024. Digitální pasy jsou základem pro digitalizaci průmyslu a aplikování cirkulární ekonomiky do praxe.

Digitální tržiště – Prostřednictvím online tržiště mohou podniky prodávat své produkty zákazníkům, a to za pomoci internetu a digitálních technologií. Typicky se jedná např. o aukční portály (Aukro), specializovaná digitální tržiště jako Etsy nebo Airbnb, obecná digitální tržiště jako Amazon, ebay nebo Alibaba, případně tržiště s digitálním obsahem, jako je Google Play nebo App Store. Digitální tržiště jsou součástí Aktu o digitálních službách, který stanovuje legislativní podmínky tohoto druhu prodeje.

6. Voda

Šedá voda – druh splaškové odpadní vody, která neobsahuje fekálie a moč. Jde tedy především o vodu ze sprch, van a umyvadel. Recyklací šedé vody je získávána tzv. bílá voda (lze ji označit za užitkovou), která je vhodná k opětovnému užívání např. na splachování toalet (vyjma vody pitné).

Vodní stres – situace, kdy nedostatek vody může omezit možnost uspokojovat potřeby obyvatelstva, průmyslu, zemědělství a ekosystémů v daném regionu. Vodní stres může být způsoben několika faktory, např. nedostatkem srážek, nadměrným čerpáním vody, neefektivním využíváním vodních zdrojů, znečištěním vody nebo změnou klimatu.

7. Cirkulární ekonomika

Cirkulární Česko 2040 – dlouhodobý rámec pro ČR, který reflektuje nezbytnost prosazení principů oběhového hospodářství v ČR a zdůrazňuje jej jako prioritu České republiky. Cirkulární Česko 2040 se zaměřuje na 10 prioritních oblastí: Produkty a design, Spotřeba a spotřebitelé, Odpadové hospodářství, Průmysl, suroviny, stavebnictví, energetika, Bioekonomika a potraviny, Cirkulární města a infrastruktura, Voda, Výzkum, vývoj a inovace, Vzdělávání a znalosti a Ekonomické nástroje.

MFA – z anglického Material Flow Analysis představuje analýzu materiálových toků. Jedná se o přístup k hodnocení toků a zásob materiálů v rámci určitého systému v prostoru a čase, typicky ve firmě.

LCA – z anglického Life Cycle Assessment znamená posouzení životního cyklu. Pomocí této metody jsou hodnoceny dopady materiálů na životní prostředí během celého životního cyklu (od výroby/těžby až po likvidaci).