Ty nejmodernější optické dotřiďovací linky jsou schopné z nějakého odpadu vytahat plastové láhve a další druhy plastů. To funguje poměrně efektivně. Nicméně my v České republice máme, tuším, tři. A potřebovali bychom jich třeba 25. Tu infrastrukturu tedy nemáme dobudovanou a dobudovat ji by stálo něco přes 20 miliard.
Petře, vítej, v cirkulárním studiu. Děkuju, že jsi dorazil.
Děkuji za pozvání, dorazil jsem moc rád.
Když se teď podíváš na to dění kolem zálohového systému, jsi z toho šťastný?
Teď je to téma zase intenzivní a z toho, co se stalo v posledních dnech, mám celkem radost, protože se staly dvě velké události. Jedna z nich je, že EKO-KOM konečně uznal, že nejsme schopni splnit ty přísné cíle pro recyklaci nápojových obalů a že budeme muset zavést zálohový systém.
Takže máš radost.
Z toho mám radost. Ještě jsem ale neřekl ten druhý a to je ten fakt, že vládou prošel Zákon o obalech, který u nás má to samotné zálohování zavést.
Pro mě ten EKO-KOM byl poměrně zásadní moment, protože jsme slyšeli ze strany lidí, kteří jsou v komunitě kolem cirkulární ekonomiky, spíše to, že chtějí zálohový systém. Od odpadových hospodářů, nebo možná spíš odpadářů těch firem, které často řeší svozy a podobně vesměs negativní stanovisko. Ministr Hladík už asi před dvěma lety představil první verzi toho, jak by ten zálohový systém mohl vypadat a vypadalo to, že se to nikam moc nehýbe, že každý má argument proti. Já jsem čekal, co se stane, pokud se EKO-KOM vyjádří a on se tedy vyjádřil v tuto chvíli pro zálohový systém.
Ano, EKO-KOM dlouhou dobu mlčel. My víme interně, že z toho zálohování nebyl úplně nadšený, protože to změní jeho systém fungování. Nicméně musel uznat, že bez toho zálohování nejsme schopni splnit ty cíle. Vlastně ale přišel na to, že to, co říkají odpadáři, kteří jsou proti zavedení zálohového systému, není úplně pravda. Oni říkají, že to bude mít výrazně negativní ekonomický dopad na obce a na celý systém sběru tříděného odpadu, ale EKO-KOM v analýze ukázal, že to není pravda. Že ten dopad bude neutrální.
To znamená, že si udělali svoji analýzu a do té doby se tvářili, že se k tomu nechtějí vyjadřovat?
Udělali si k tomu analýzu, protože EKO-KOM má ze zákona povinnost ty cíle splnit. A tou analýzou se ukázalo, že bez zálohového systému je schopni splnit nejsou. Proto dali to stanovisko a rozeslali ho všem obcím, aby ukázali, že EKO-KOM nemá jinou možnost, než podporovat ten zálohový systém.
Čekal jsi, že se stane něco jiného?
Já jsem věděl, že EKO-KOM se hodně zdráhá vyjádřit se k tomu takhle, ale vlastně vím, že neměl na výběr, takže se to dalo tak trochu očekávat.
Já se o zálohovém systému bavil s mnoha lidmi z různých oborů a v podstatě každý na to měl názor. Proto jsem po té analýze čekal, co se stane, protože jsem neslyšel žádný protiargument na to, jak jinak řešit tu situaci, do které se dostáváme. Jaká je tedy alternativa k zálohovému systému?
Ta skutečnost je taková, že my ty evropské cíle ve zpětném odběru nápojových obalů budeme muset splnit tak jako tak. A i kdyby teď ten zákon neprošel, my prostě budeme muset v roce 2029 vybírat 90 % PET lahví, 90 % plechovek. V dnešní době naším systémem, který tady cizelujeme posledních 20 let a slyšíme ze všech stran, jak patříme mezi nejlepší na světě, k recyklaci dostaneme 26 % plechovek a 50 % PET lahví. To znamená, pro tyto konkrétní komodity ten systém nefunguje efektivně. Proto máme zavést zálohový systém. A my tím, že jsme teď v recyklaci na 26 % plechovek a 50 % PET lahví, budeme se muset na těch 90 % dostat. A víme, že ten současný systém, má své určité hranice. Třeba to, že 20 % lidí odmítá třídit. To opakovaně vychází z průzkumu EKO-KOMu, který se ptá lidí na to, proč třídí, jak třídí nebo proč netřídí.
Takže 20 % lidí tady netřídí odpad. A to už je jedna limita toho systému. Za druhé i ti, co třídí, občas tím, že nemají tu motivaci, mají to daleko, nechce se jim, jsou přeplněné kontejnery... zkrátka z různých důvodů netřídí dokonale. Takže my jsme schopni se dostat na hranici těch 70 %, možná 75 %, ale dál to nejde. Jsme hodně daleko od těch 90 %, které potřebujeme. A když nezavedeme zálohový systém, jak to budeme řešit?
Zástupci obcí i odpadáři už se ozývají s otázkami, proč zálohový systém zavádět, proč neudělat digitální zálohy, což je novinka, která se testovala v zahraničí, ale nikde není zavedená, má mnoho nedořešených věcí. Ale Ministerstvo životního prostředí si udělalo ekonomickou analýzu a zjišťovalo, kolik by stálo obce, kdyby si ten digitální zálohový systém zavedly. Ono by bylo potřeba ta sběrná hnízda doplnit o nové popelnice, bylo by potřeba zavést nějaký online systém, který by to monitoroval, také nějaký clearingový systém a celé by to stálo 2,3 miliardy v investičních nákladech. Ještě horší ale je, že by ročně obce daly tři miliardy korun za provoz toho systému. To znamená, že ty náklady by najednou byly na obcích a byly by to mnohem vyšší náklady, než kolik se kalkuluje na zálohový systém. U něj se kalkuluje, že by měl stát ročně asi 1,3 miliardy na provozu, takže to není tak, že když se teď neschválí zálohový systém, vlastně se nic nezmění.
A to digitální zálohování by znamenalo, že by se musely osadit „chytré kontejnery”? Muselo by se nějakým způsobem monitorovat to, kolik PET lahví jde do toho daného kontejneru?
V tom digitálním zálohování jde o to, že každá z těch cca dvou miliard PET lahví a plechovek by musela být označena unikátním kódem, tedy by každá z nich měla jiný, aby byla dohledatelná, a na ten konkrétní kód by byla vybrána záloha. Potom, až bychom ten nápoj spotřebovali a chtěli vrátit obal na těch sběrných místech, kde dneska odevzdáváme tříděný odpad, by byly speciální kontejnery právě na tyto lahve nebo plechovky opatřeny nějakým identifikátorem. Hovoří se o QR kódu, který bychom vyfotili, tím ukázali, že jsme u toho kontejneru a potom tím telefonem skenovali nápojový obal. To by pak šlo do systému, který v podstatě řekne: „Ano, na tento konkrétní obal byla odevzdaná záloha.” A tak by se nám na účet přičítaly zálohy. Má to ale mnoho úskalí.
Jedno z nich je to, aby to ti lidi vlastně nevraceli z gauče. Aby si prostě nevyfotili QR kód, který je venku na popelnici a doma se identifikovali tak, jako že jsou u té popelnice, naskenovali si ty PET lahve nebo plechovky a naházeli to všechno do směsného odpadu.
Druhá věc je ta technologická. U nás pořád ještě 20 % lidí nemá chytrý mobilní telefon. Jsou to důchodci, mladí nebo ti, co ještě chodí na základní školu, ti, kteří tomu nerozumí nebo chytrý telefon mít nechtějí. Pro tyto lidi by ten systém byl úplně nedostupný.
A pak tu je několik praktických nedostatečností. Třeba když potřebujete vrátit po nějaké párty plný pytel se stovkou plechovek. Budete u toho stát hodinu, což je v momentě, kdy třeba prší, fouká nebo je tma velký problém. Ten v těchto podmínkách může být i s naskenováním QR kódů atd. Tyto věci prostě nejsou dořešené a nikde na světě to nefunguje. Bylo pár zkušebních projektů, které absolvovaly tisíce lidí, ale ty byly časově omezené a ukázaly tyto nedostatky. To znamená, že teď není reálné jít touto cestou, abychom v roce 2026 splnili cíl 80 %.
Já si to nedovedu představit ani v běžném provozu, ačkoliv tolik PET lahví a plechovek domů nekupujeme. Ale přece jenom tam s každou stát a…
…a být ještě online, protože musíš mít data a být připojený na internet. Stačí tedy jen to, aby tam nebyl signál a už je to problém vrátit. Těch komplikací je tam spousta a ten zálohový systém, který navrhuje Ministerstvo životního prostředí, spolehlivě funguje v tuto chvíli v 16 evropských zemích. Od příštího roku to budou, myslím, další čtyři. Všechny země, které s námi sousedí, budou mít od roku 2025 zálohový systém takového ražení.
Odpůrci záloh často říkali, že by to šlo vyřešit dotřiďovacími linkami. Zároveň bylo ale zjevné, že by kapacita těch případných dotřiďovacích linek tady v Česku zkrátka nebyla.
Ano. Ty nejmodernější optické dotřiďovací linky jsou schopné z nějakého odpadu vytahat plastové láhve a další druhy plastů. To funguje poměrně efektivně. Nicméně my v České republice máme, tuším, tři. A potřebovali bychom jich třeba 25. Tu infrastrukturu tedy nemáme dobudovanou a dobudovat ji by stálo něco přes 20 miliard. Čili mohla by to být cesta, ale pro zemi, která už to buduje posledních 15 let. Ne pro Česko, kde jich je pár - v Brně, v Ostravě a v Praze. Ta v Praze má ale teď nějaké problémy, takže my touto cestou nejsme schopni jít.
V Olomouci se teď ještě plánuje, jestli se nepletu. Tam mají minimálně rozdělaný ten projekt.
Ano. Plánují to tam a chtějí tam mít také ty PET lahve, protože jim to dělá ekonomiku toho projektu. Touto cestou ale nejsme schopni splnit ten cíl v roce 2026. Třídící linky bychom měli stavět i s ohledem na ostatní odpady, které nám zůstanou. Pro tuto dobu to není řešení obalového zákona, který vyžaduje takto vysoká procenta na nápojové obaly.
Zmiňoval jsi tu analýzu EKO-KOMu, kterou si nechal udělat, a říkal jsi, že se můžeme bavit trochu hlouběji o tom, proč to bude mít neutrální nebo maximálně lehce negativní dopad na obce. Co z té analýzy vyplynulo? Je tam něco, co Tě zaujalo?
V Inicien jsme dělali taky ekonomickou analýzu, která došla k velmi podobným číslům jako EKO-KOM. Můžu přiblížit ta naše čísla, která mám čerstvě v paměti. Veškerá hodnota materiálu, kterou obce vyberou přes žluté kontejnery (plechovky a PET lahve) je necelých 270 milionů Kč. Jenže těchto 270 milionů Kč je hodnota už toho materiálu vybraného, vytříděného. MŽP si dělalo průzkum a zjistilo, že 82 % obcí vůbec ten materiál neprodává. Takže mají smlouvu s odpadovou společností, zaplatí za to, že jim odpadová společnost odveze žlutý kontejner, odpadová společnost si materiál přetřídí a prodá ho sama, což je poté její příjem. To znamená, že z těch necelých 270 milionů Kč jde velká část odpadové společnosti a obcím tak zbyde část menší. Nevím přesně kolik, ale odhaduji třeba necelá polovina.
V obalovém zákoně, který teď prošel vládou, je mechanismus, který má kompenzovat obcím ztrátu příjmu z materiálu. Slibuje jim 15 % z nevybraných záloh, protože i v tom systému se některé lahve nevrátí a ta vybraná záloha propadne systému. Těch 15 % nevybraných záloh, což vyplývá z té analýzy, má být za čtyři roky průměrně asi 260 milionů Kč každý rok. A to znamená, že už jen tento poplatek by kompenzoval obcím výpadek hodnoty materiálu, byť i ty obce, které z toho příjem neměly, to dostanou podle počtu obyvatel. Všechny obce, i ty nejmenší, nebo i ty, co si odpad vůbec neprodávaly, budou mít příjem z nevybraných záloh. Druhým příjmem je to, že ve směsném odpadu nápojové obaly tvoří poměrně velký objem. Hmotnostně plechovky a PET lahve jsou zhruba 1,5 %, nicméně co do objemu to může být klidně přes 10 %. Zabírají objem a už jen tím, že zmizí z těch černých popelnic, zmizí i objem zhruba 600 tisíc kontejnerů každý rok, když to koncentrovali. A to je zase další úspora, kterou jsme vyčíslili zhruba na 89 milionech, která půjde obcím. A pak jsou tam další úspory, jako menší náklady na úklid, protože nápojové obaly často tvoří „littering”, tedy znečištění okolí obcí a uvolnění hlavně ve větších městech. Veřejné koše jsou často přeplněné těmito obaly. A z toho bude opět nějaká úspora, která se těžko vyčísluje, ale budou to desítky milionů korun. A pak je tam i úspora pro stát. O té se málo mluví, ale Česká republika, a vlastně i ostatní státy Evropské unie, platí pokutu do evropského rozpočtu za plast, který byl uveden na trh a byl nezrecyklován.
V České republice bude minulý, nebo tento rok, ta pokuta asi tři miliardy korun za veškerý plast, který jsme nezrecyklovali, přičemž na ty PET lahve připadá asi půl miliarda. Když teď vybereme s mnohem vyšší efektivitou PET lahve, tu půl miliardu jako stát ušetříme, což je další úspora, která je spojená s vedením toho zálohového systému. Tak vlastně už jen na těch přímých platbách ušetří ty obce minimálně tolik, kolik ztratí. Plus jsou tam tyto další benefity.
Myslíš, že to bude teď dostatečný argument? Minulý rok na podzim jsme se potkali na Konferenci odpadového hospodářství měst a obcí v praxi, kde byl David Surý nebo pan Havelka a ten nejčastější argument v sobě vždy měl to, o co přijdou ty obce. To, co jsi teď popisoval, tedy že tam budou všechny ze zmíněných kompenzací, je ta analýza EKO-KOMu a to, že EKO-KOM řekne: „Takhle to bude, i když se nám to 100% nelíbí,” finální argument?
Měl by být. EKO-KOM vlastně udělal dvě analýzy. Jednak tu legislativní, která říká: „Musíme zavést zálohový systém, protože vyplývá z evropské legislativy a není, jak se tomu v současné době vyhnout.” A druhá věc je ta ekonomika, tedy že pro obce to bude mít neutrální dopad. To jsou dva silné argumenty, které hovoří pro zavedení zálohového systému.
Já bych možná ještě trochu přiblížil roli EKO-KOMu, protože o tom se taky málo mluví. Role EKO-KOMu, jako autorizované obalové společnosti, je taková, že na jedné straně máme firmy, které udávají na trh výrobky v obalech a ty firmy za ně mají tu odpovědnost, že je musí zpátky vybrat. Oni je nevybírají přímo, ale platí poplatek EKO-KOMu, který to má udělat za ně. Takže každá firma, která udává obal na trh, zaplatí poplatek EKO-KOMu a ten platí obcím a třídícím linkám za to, že tu práci s vybíráním a recyklováním obalů za něj udělají. Správně by to mělo být nastavené tak, že firma platí do toho systému tolik, kolik činí náklady na vybrání toho jejich obalu a mělo by to být nastavené tak, aby se křížově ty obaly nefinancovaly. Což znamená, že když nějaká firma na trh udá špatně recyklovatelný odpad ve velkém množství, měla by zaplatit velký poplatek. Na druhou stranu firma, která udá na trh dobře recyklovatelný obal a třeba v nějakém menším množství, by měla zaplatit menší poplatek.
Ten problém, o kterém se tady často hovoří je, že když z toho systému vybereme to nejcennější a zůstanou tam jenom ty ostatní bezcenné suroviny, ukazuje to na to, že ty poplatky jsou špatně nastavené. Že tady jsou nějací nápojáři, kteří udávají na trh obaly, které mají velkou hodnotu a platí do toho systému. Těmito obaly ale vlastně dotují zpracování ostatních obalů. Správně by to mělo být tak, že ti, jež udávají méněcenné obaly, by měli platit víc, aby bylo neutrální, jestli některý ten obal z obecního systému zmizí nebo ne. Správně by to mělo být tak, že když zmizí PET lahev z toho obecního systému, obec dostane zároveň o to míň. Pro obce by to mělo být ekonomicky neutrální. To, že to tak není, znamená, že EKO-KOM má nesprávně nastavené poplatky a financuje obaly jiných. Když jsem byl na prezentaci o norském systému tohoto problému, o té rozšířené odpovědnosti a zálohovém systému, říkali, že mají vyloženě zakázané, aby došlo ke křížovému financování jednotlivých obalů. A když nám pak ukazovali tabulku, kde bylo vidět, kolik platí jednotliví výrobci daných obalů, všiml jsem si, že tam měli třeba hliníkové obaly. Oni je ale neplatili do systému, oni dostávali z toho systému nějaký eurocent za to, že udávají ten obal na trh. Protože, byť je tam náklad systému se sebráním toho odpadu, samotný hliníkový obal má pak vysokou hodnotu. Tak vlastně ten výrobce ještě inkasoval za to, že takový obal udává na trh a že se pak stane součástí toho systému, který na tom profituje. Tak jsem tak obšírně vysvětlil, že EKO-KOM má v ruce velký nástroj, který je změnit poplatky těm výrobcům tak, aby to spravedlivě odpovídalo ceně, kterou stojí, vybrání zpátky odpadu a jeho recyklace.
Nad tím jsem vždycky uvažoval. Ten PET se totiž velmi často označoval za výhodnou komoditu, za něco, s čím se vyplatí obchodovat. A bylo to tím, že se poměrně dobře recykluje.
On se dobře recykluje a má nějakou, je to komodita, tržní hodnotu. Dneska se vykupuje kolem 10 tisíc Kč za tunu. U hliníku zase můžu zjednodušeně říct, že je to kolem 20 tisíc Kč za tunu. A ty ostatní plasty, které se ještě zpracovávají, jako třeba tvrdý plast, HDPE, nějaké fólie apod., tak to už jsou jednotky tisíc korun za tunu, nemají už takovou hodnotu. Když to zjednoduším a vezmu obsah žluté popelnice, vytahají se z ní PET, které se prodají, zbytek se pomele a dá se na spálení. A to zkrátka není funkční systém recyklace plastů. My to potřebujeme velice zefektivnit jednak na straně výrobců, kteří by měli udávat na trh menší počet druhů plastů, které jsou ale lépe recyklovatelné. Samo to zálohování má dva motivační efekty. Jednak samozřejmě pro ty spotřebitele, aby ty obaly vraceli, ale druhak i pro ty výrobce. Protože oni, když ví, že se jim vrátí ta PET lahev k recyklaci, nebudou už poté udávat takové ty červené PET lahve nebo ty PET lahve, které jsou polepené PVC rukávkem, který se jim prostě špatně recykluje. Takže když ví, že se jim to vrátí a budou se s tím muset potýkat, jsou motivovaní udávat menší počet barev materiálů, aby se jim to dobře recyklovalo.
Já rád používám ten argument, a říkám to z pozice „naivního podcastera,” že chci mít food grade recyklovatelný PET, který budeme moct použít opět na nový food grade obal. Byť ano, v ideálním případě snižujeme počty obalů a podobně, ale zkrátka tahle uzavřená smyčka plastu, který byl ten food grade a my ho udržíme ve stejné kvalitě, je to, co mi z té debaty vypadávalo a úplně se na to zapomínalo. PET se recykluje a dělají z něj například výplně do dveří aut. Super. Ale v tu chvíli je to už downcyklace.
Přesně tak. A to je další aspekt, který jsme tady ještě ani nezmínili. Aby bylo možné z toho PETu vyrobit znovu právě ten food grade, to znamená plast, který může být ve styku s potravinami, je tedy je bezpečný, musí pocházet z uzavřeného systému, kde je kontrolovaný. A to je právě ten zálohový systém, ten současný systém je otevřený, vybíráme to do otevřených popelnic, kde může dojít ke znečištění, když do toho někdo přihodí něco jiného.
Může tam teoreticky skončit i plastová láhev od oleje.
Může. Největší problém tady toho znečištění ale není, že se to zamaže od nějakého bioodpadu nebo od něčeho takového, to se dá vymýt. Problém je to chemické znečištění, to, že se při tom ručním třídění, což převažuje v České republice, mezi PET dostane nějaký jiný druh plastu. A to se nedá podchytit stoprocentně, když se to třídí, dotřiďuje a pak se zamíchá do chemického vzorce, do polymeru. To tam způsobuje problém, právě tam může dojít k chemickému znečištění. Proto ten plast otevřeného systému není možné certifikovat pro food grade, takže i kdybychom zavedli ten digitální zálohový systém, který by byl pořád otevřený, bude to stát obce miliardy, ale stejně si nesplníme tu uzavřenou smyčku toho PETu a nebudeme moci použít ten recyklát opět k výrobě PET lahví. Zatímco zálohový systém tu smyčku zkracuje, výrobce propůjčuje spotřebiteli oproti záloze pouze obal, ve kterém mu dodá nápoj a následně mu spotřebitel daný obal zase vrací a on si ho pak přepracuje. Tím je ta smyčka je velice krátká, je uzavřená, kontrolovaná, takže ten materiál je tam čistý a může se používat vlastně pořád dokola.
Uvažuji jen nad jednou věcí. Zhruba před dvěma lety jsme točili s ministrem Hladíkem a sbíral jsem nějaké názory - zda ano, zda ne a na co dávat pozor. A točili jsme i rozhovor s odbornicí Annou Larsson (Reloop), která zmiňovala, že je samozřejmě dobře se nyní zaměřit na PET a hliníkové plechovky, což bude nějaká část, kterou se pokusíme uzavřít tu smyčku. Tím jsme blíže k nějakému cíli. Zároveň ale říkala, že za tím leží spousta dalších položek, na které postupně můžeme cílit. A mě by tak zajímala jedna věc. Vidíš ve světě, že tam, kde již zálohový systém je, že je i ten tlak jako zabývat se dalšími a dalšími obaly?
Je to tak. Když vezmu nějakou vyspělou zemi západní Evropy, která má dobře řešené odpadové hospodářství, například některé části Itálie, momentálně tam hodně řeší bioodpady. Já bych k tomu přistupoval úplně stejně, protože my děláme analýzy směsného odpadu, což spočívá v tom, že vezmeme vzorek na 200, 300 kilo toho směsného odpadu, přetřídíme ho na jednotlivé složky a rozložíme si ho na plachtu, abychom přesně viděli, kolik tam čeho je. A když ten přístup vezmu, můžu vzít ty položky, kterých je tam nejvíc a vymyslet na ně řešení. Když zmizí, jdu na druhou nejčastější položku a tak dál. Takže když to vezmu konkrétně, ta nejčastější položka jsou bioodpady kuchyňské a zahradní, těch je tam 40 %. Pro to máme řešení. Když to odstraníme, další položkou těžkou a objemnou jsou plasty. Stále ve směsném odpadu končí v přepočtu 180 tisíc tun plastu a zhruba 180 tisíc tun se vybere, takže je půl napůl to, co končí v černé popelnici a co v té žluté. A opět - musíme zavést nějaká opatření na odstranění z toho směsného odpadu. Tak půjdeme položkou po položce, je tam textil, dřevo, elektronika, nějaký stavební odpad, papír a zbydou nám hygienické potřeby, nějaké plenky, ubrousky a pak nějaké smetky. Toho je tam 20, 30 %, tedy třetina odpadu, která by měla zůstat pouze v té černé popelnici, a to může jít na energetické využití.
Teď se zeptám záměrně trochu rýpavě. Jaká jsou ta řešení? Říkáš, že jdeme postupně, tedy plast by teď měl končit alespoň v tříděných kontejnerech, u textilu je taky snaha ho třídit zvlášť, ale oni zároveň, a to je zpětná vazba od starostů a podobně, nechtějí mít ty své obce, a teprve pak ne ty menší, obestavěné 7, 8, 9 druhy kontejnerů. Je nějaká cesta, jak postupně třídit ten směsný a zároveň nezatěžovat obce tím, že tam budou mít „pestrobarevný plot” z kontejnerů?
Pro ty, co mají obavu, že se zastaví celá obec kontejnery, bych měl tu zprávu, že toho odpadu je pořád stejně. Jde jen o to, jak ho rozdělíme, jak ho vytřídíme. To znamená, že když bychom měli mít takové kontejnery, které odpovídají složení toho odpadu, neměli bychom většinu černých a pak dvě žluté, jednu modrou a třeba zelenou, ale měli bychom tři nebo čtyři žluté, dva modré, jeden na sklo a jeden na směsný odpad, odpovídalo by to tomu, jak by se mělo třídit. A když to vezmu položku po položce, tak na biologické odpady máme řešení. Tam je potřeba door-to-door sbírat kuchyňské odpady a kompostovatelné a nekompostovatelné, prošlé potraviny a tak. Ty by měly jít na energetické využití do bioplynové stanice. Hned máme 40 % vyřešeno. Co se týče plastů, tam musíme hodně dbát na předcházení vzniku. Snížení množství druhů, aby se daly lépe recyklovat, zálohové systémy, informování obyvatel atd., to vše přichází s tou evropskou obalovou legislativou. Plasty už máme zkrátka dávno umět sbírat, ale přitom jich tam stále končí poměrně dost. To stejné platí pro papír, tetrapaky i kovy. Prostě intenzifikace komunikace s obyvateli. A jak víme, i v zálohách funguje nejlépe motivace ekonomická. Dát teda možná těm obyvatelům jako příležitost třídit všechno, co jsem řekl, ale zároveň nějak výrazně zdražit to skládkování a produkci směsného odpadu.
Kde k tomu takhle přistoupili, efekt nastal téměř okamžitě. Tedy že když dám nástroj pro třídění, ale zároveň znepohodlním tvorbu směsného odpadu tím, že ho zdražím, například platbou za kilogramy, nebo můžu jednoduše oddělat tu popelnici a vyměnit můj pohled na to. Že ty tříděné odpady můžu mít u dveří, ale s tím směsným bych měl chodit někam do sběrného místa. Mělo by to být ale přesně naopak, protože toho směsného, když se dobře třídí, je vlastně míň než toho tříděného. Čili já můžu obrátit tu logiku a prostě chodit budu 100 metrů s tím netříděným a u domu budu mít ten veškerý tříděný.
To zní hezky. Mně se líbilo to, že LinkedInem a všemi sítěmi projela, alespoň v té mé cirkulární bublině, bujará oslava, že jsme na dobré cestě. Zároveň Míša Kloudová hezky napsala jeden komentář pod příspěvkem, že zdaleka ještě není vyhráno. Tak jak nastavíme stupnici spokojenosti? Jsme pozitivní, ale stále ještě vyčkáváme obezřetně?
To, že ten zákon prošel vládou s poměrně výraznou převahou pozitivních hlasů, řekl bych, že jsme asi ve třetině cesty. Teď bude důležité informovat poslance, protože je v tom éteru mezi nimi velká míra neznalosti toho problému. On je totiž ten problém poměrně složitý a navíc i obce se staví pořád proti zálohování. To je taky zajímavé v momentě, kdy jim člověk řekne, že jim to zlepší systém, netratí na tom, uberou si materiál z odpadového systému a stejně jsou proti. Ale ono je to logické, protože, jak říkám, ta problematika je složitá a obce zkrátka dlouhodobě spolupracují s těmi odpadovými firmami, které jim ty odpady řeší, takže jdou za nimi, aby se zeptaly, jak na ně ten zákon dopadne. A v tomto momentě mají ty odpadové firmy jiné zájmy než obce, takže jim říkají, že to na ně bude mít dramaticky negativní dopady, ale pravda taková není. Ty dopady nebudou takové a já bych chtěl využít ten čas, který nám zbývá k tomu, abych ty informace poskytl a jsem ochotný s kýmkoliv komunikovat, ale věcně. Ne v dojmech, ale věcně. Na základě analýzy, na základě čísel. Rád se pobavím i s těmi, kteří jsou dneska proti tomu a věřím, že ta pravda je na naší straně a stačí pouze dodat správné informace.
Já zároveň chápu rozpoložení starostů v tom, že se ve spoustě krajích i v posledních letech řešilo odpadové hospodářství. Zakládají se různá společenství, kde menší obce spolu dohromady zakládají firmu, která spravuje všechny obce nebo uzavírají nějakou společnou smlouvu apod. Takže oni vlastně mají pocit, že šli správným směrem v rámci toho systému, tak, jak byl nastavený, ale teď jim někdo najednou mění pravidla hry.
Ono se říká, že se ten systém sběru plastů zhroutí, ale vůbec to není pravda. Když zase můžu vycházet ze zkušenosti třeba ze Slovenska, tam funguje systém sběru prostě dál tak, jak fungoval předtím. Projevil se tam zajímavý efekt, který, myslím si, se projeví i v České republice. Když začneme zálohovat, ze žluté popelnice zmizí ty PET lahve a uvolní se tam zhruba 30 % objemu, nicméně na Slovensku se ten objem okamžitě zaplnil jiným plastem, protože ty kontejnery nebyly tak často přeplněné a bylo pohodlnější třídit. To znamená, že odstranění PET lahví ze systému mělo efekt na lepší vytříděnost směsného odpadu. Věřím tomu, že v České republice to bude mít stejný efekt. V černé popelnici, jak jsem říkal, stále končí 180 tisíc tun ročně. Pokud budeme chtít dosáhnout vysokých recyklačních cílů, tyto plasty budeme muset dostat nějakým způsobem z velké části opět do toho systému žlutých popelnic. A tak se nám bude hodit, že odsud zmizí komodity, které jsme schopni vyřešit hned, aniž bychom z nich udělali odpad pouze mezi výrobcem a spotřebitelem. Pojďme odpadový systém věnovat těm plastům, které se zálohovat nedají, ale potřebujeme je vybírat a tu ekonomickou stránku prostě dořeší EKO-KOM tak,že obcím dorovná ty náklady, které je to bude stát navíc. Obce by na tom měly být opravdu neutrálně. To je funkce EKO-KOMu, aby jim to doplatil.
Dobře. Budu se tedy obezřetně radovat.
Dobře, já budu s napětím čekat.
Petře, děkuju, že sis udělal čas a že jsi dorazil do studia.
Moc rád. Taky děkuji.