Uhlíkovou stopu a její koncept představil Pavel Růžička ze společnosti Enviros. Účastníkům vysvětlil, jaké všechny informace do výpočtu vstupují a jaká data jsou potřeba pro výpočet. Byly představeny metodiky pro výpočet uhlíkové stopy, blíže představen byl pak koncept standardizované metody GHG protokol.
Metoda GHG protokolu pracuje s rozdělením skleníkových plynů do 3 kategorií, tzv. Scope. Scope 1 zahrnuje všechny přímé emise podniku, které vznikající přímo při aktivitách firmy. Do Scope 2 spadají emise nepřímé z nakupované energie, tedy emise, které nevznikají přímo v podniku, ale jsou důsledkem jeho aktivit. Do Scope 3 se řadí ostatní nepřímé emise, které se vyskytují v hodnotovém řetězci společnosti. Může se jednat např. o nákup zboží a služeb, vyprodukovaný odpad, ale třeba také o dojíždění zaměstnanců.
Tématem životního cyklu výrobku navázal konzultant Luboš Nobilis. Posouzení životního cyklu (LCA, z angl. Life-cycle assessment) je metoda posuzování produktu nebo služby z hlediska jeho působení na životní prostředí. Bylo vysvětleno, jaká data jsou pro posouzení životního cyklu potřeba a že jsou až z cca 90 % shodná s daty pro výpočet uhlíkové stopy. Pozornost byla věnována také interpretaci výsledků a nástrojům, které využívají princip výpočtu LCA.
Veronika Sojková z Public Affairs Manager Wienerberger přistoupila k tématu LCA a EPD z praktičtější stránky. Nasdílela s účastníky firemní poznatky k LCA – především časová, finanční náročnost a také náročnost na lidské zdroje. A také představila důvody, které společnost Wienerberger přivedly k tvorbě EPD (environmentální prohlášení o produktu) a ukázala způsoby, jak mohou EPD využívat v praxi – jedním z nich bylo například využití EPD jako podkladu pro strategické rozhodování firmy.
