Výroba a spotřeba energie je v EU zdrojem více než 75 % emisí skleníkových plynů. Jejich snižování má přitom přímý dopad na životní prostředí. Skleníkový efekt se ale zvyšuje také skládkováním odpadů. Proto by dle přijatého Balíčků pro oběhové hospodářství měly obce do roku 2035 snížit podíl skládkování na maximálně 10 % a zvýšit recyklaci odpadu minimálně na 65 %. Využití odpadů jako zdroje energie by tak snížilo nejen emise z výroby a využívání energií, ale i emise ze skládek.
Odpad jako surovina do výroby nebo zdroj energie
Diskuze o odpadech vždy začíná tématem o jeho snižování. I když je trendem spotřebu zmenšovat, prognózy ukazují, že v nejbližších letech se celkové množství odpadu zásadně nesníží. Proto bude klíčové správné hospodaření s odpady a jejich využití.
Díky důslednému třídění odpadu může jeho následné využití vést několika směry. Jak k výrobě nových produktů, díky recyklaci, tak k energetickému využití. To nese sebou pro budoucnost velké množství výhod. Celkové množství odpadu na skládkách se sníži o 60–70% a jeho objem zmenší desetinásobně. Dalším nepopiratelným benefitem je úspora nenahraditelných paliv. V kontextu zvyšování cen paliv a hlavně jejich neobnovitelnosti je proto využívání odpadů zásadní pro udržitelný rozvoj. Za zmínku stojí i čistější výroba energií díky termicko-oxidačnímu procesu.
Další energetický potenciál je v gastroodpadu
Velkým přínosem k vyřešení problematiky energetické soběstačnosti a zároveň čistější energii by mohl být gastroodpad. Zhruba 40 % směsného odpadu z domácností tvoří biologicky rozložitelný odpad, ze kterého asi polovinu tvoří zbytky jídla, tedy tzv. gastroodpad. Kdyby tento odpad nekončil na skládce spolu s ostatním směsným odpadem, ale vytřídil by se do bioplynových stanic, mohl by z něho vzniknout bioplyn, tedy další zdroj energie. V některých zemích EU jsou tyto linky poměrně běžné, u nás se připravují v Brně a v Ostravě.
Častější využívání obnovitelných zdrojů, do kterých je řazen i odpad je jedním z cílů Evropské unie vedoucí k dekarbonizaci energetického systému EU, což směřuje k plnění závazků České republiky v kontextu cirkulárního odpadového hospodářství do roku 2030 a uhlíkové neutralitě do roku 2050.