V březnu 2023 byla představena Šestá hodnoticí zpráva Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC). Zpráva uvádí, že lidstvo má poslední šanci na omezení skleníkových plynů na polovinu do roku 2030, pokud má být dosaženo závazku oteplení planety maximálně o 1,5 °C. Cíle IPCC na snížení emisí odpovídají plánům Evropské unie na snížení emisí skleníkových plynů a dosažení nízkouhlíkové ekonomiky do roku 2050. Je také třeba připomenout, že mezí největší emitenty skleníkových plynů patřila v roce 2021 Čína, Spojené státy americké, Indie a evropská sedmadvacítka.
Současná podoba zemědělství je součástí problému produkce emisí skleníkových plynů
Zpráva se zabývá opatřeními v oblastech, které mají zásadní vliv na produkci emisí: energetiku, průmysl, dopravu, stavebnictví a zemědělství. Na zemědělství, produkci a zpracování potravin připadá zhruba čtvrtina všech emisí skleníkových plynů. Proto je důležité nastavit takový systém produkce a spotřeby potravin, který bude udržitelný a odolný vůči negativním dopadům klimatické změny.
Mezi hlavní negativní dopady související s klimatickou změnou budou v zemědělství dle zprávy IPCC patřit nižší produkce potravin (ačkoliv roste světová populace) a rostoucí cena potravin na mezinárodních trzích. Bude také častěji docházet k soutěžení o půdu mezi produkcí potravin a rostoucí urbanizací. Doteď jsme tomu byli svědky mimo jiné v produkci potravin a plodin na energetické využití, což není udržitelný způsob výroby obnovitelné energie ani využití zemědělské půdy.
S udržitelnou produkcí potravin může pomoci i městské zemědělství a komunitní farmaření
Ochrana krajiny je součástí zvyšování odolnosti a zachování biodiverzity i existujících ekosystémů. Zpráva IPCC zmiňuje udržitelné formy zemědělství a ochrany krajiny, jako je agrolesnictví (kombinace pěstování dřevin a zemědělské produkce s cílem zlepšit stav životního prostředí), přizpůsobení místním potřebám, využívání místních znalostí nebo zemědělská diverzifikace pěstovaných plodin a půdy. Zde se nabízí v Česku ještě příliš neprobádaná a legislativně neukotvená agrovoltaika, tedy spojení zemědělské produkce a výroby solární elektřiny. Praxe z Německa a Francie ukazuje, že panely, které tvoří stín plodinám ohroženým suchem a rostoucími teplotami, pomáhají vzniku vlhčího mikroklimatu. To snižuje nároky na spotřebu vody a zároveň ochlazuje i solární panely, které následně dosahují větší výkonnosti. Touto cestou je také posilována vyšší soběstačnost zemědělských farem.
Ve městech bychom měli rozvíjet potenciál městského zemědělství a komunitního farmaření s důrazem na využívání dešťové vody, na produkci kvalitního kompostu z bioodpadu, prevenci vzniku potravinového odpadu, pěstování plodin na střechách nebo chov včelstev. Výhodou takové produkce je lokálnost a snížení nákladů i uhlíkové stopy při transportu potravin nebo vznik většího množství zelených ploch ve městech.
Zajímá vás téma biodiverzity? Přečtěte si článek Zemědělství a biodiverzita – jeden uzavřený kruh.
