Principy oběhového hospodářství
Oběhové hospodářství představuje ekonomicky, environmentálně a sociálně udržitelnou alternativu ke stávajícímu lineárnímu ekonomickému systému. Jeho cílem je snížení spotřeby primárních zdrojů díky využívání recyklovaných materiálů, prodloužení životnosti a opětovnému používání výrobků. Podstatu oběhového hospodářství tak tvoří myšlenka maximálního a maximálně efektivního využití materiálů. Proto i odpad je v cirkulární ekonomice nahlížen jako potenciální zdroj.
Cirkulace materiálů má jak ekonomické, tak environmentální přínosy. Firmy, obce i jednotlivci mohou ušetřit finanční prostředky. Zároveň je však ušetřena i planeta – nejenom, že se omezuje využívání primárních zdrojů, ale díky efektivnímu designu a snížení materiálové náročnosti přispívá cirkulární ekonomika také k omezení emisí skleníkových plynů. Odhaduje se, že oběhové hospodářství může pomoci snížit emise CO2 v průmyslu EU až o 56 % (viz Materials Economics, The Circular Economy – A Powerful Force for Climate Mitigation, 2018). Zavádění oběhového hospodářství je tak nezbytným krokem k dosažení klimatických cílů.
Budování oběhového systému
Vytvoření oběhového systému vyžaduje zásadní změny v celém hodnotovém řetězci – od návrhu výrobků přes technologie až po nové obchodní modely a změnu chování spotřebitelů. Nezbytné tedy budou i nové normy a postupy, vzdělávání a financování. Pro správné nastavení těchto procesů jsou však zapotřebí informace o využívání zdrojů, specifikacích materiálů a celém životním cyklu výrobku i o hodnotovém řetězci. Získávání, analyzování a propojování těchto dat zjednodušuje např. strojové učení. Digitalizace tak podpoří rychlejší a efektivnější transformaci směrem k udržitelnějšímu oběhovému hospodářství.
Digitalizace v cirkulární ekonomice
Pokud se tedy má oběhové hospodářství stát hlavním ekonomickým modelem, je třeba do něj integrovat digitální technologie, jako například internet věcí, velká data a umělou inteligenci. Digitální technologie mohou napomáhat při uzavírání materiálových smyček nejen již zmíněným získáváním a zpracováním potřebných dat, ale hrají významnou roli i v optimalizaci funkčnosti a vývoji produktů i výroby samotné.
Digitalizace umožní zefektivnit nakládání s materiály během celého životního cyklu výrobku. Nové technologie jako robotizace, digitální design, senzorové technologie či strojové učení s sebou přinesou vyšší efektivitu při (znovu)zpracování materiálů a navazující výrobě produktů. Následně bude možné sledovat cestu výrobků hodnotovým řetězcem a tyto informace pak vyhodnotit a využít k optimalizaci. Pro funkční oběhové hospodářství je zásadní zejména sdílení informací a know-how. K tomu jsou zapotřebí platformy, které propojí spotřebitele, výrobce a dodavatele a stimulují rozvoj služeb. Měly by být intuitivní a dobře přístupné.
Úskalí digitalizace
Mějme však na paměti, že pokud se digitalizace neuchopí správně, může jít proti proudu udržitelnosti. Zavedení pokročilých technologií a automatizace může zvýšit spotřebu energie a v návaznosti na to se projeví dopady na životní prostředí. Digitální průmysl sám o sobě vykazuje velkou energetickou náročnost a ekologickou stopu (IT produkty obsahují drahé kovy a mají relativně krátkou provozní životnost). Proto je třeba do samotných digitálních řešení a produktů zakotvit principy udržitelnosti a cirkularity už na začátku vývoje celého procesu. Neměli bychom se tedy zaměřovat jen na digitalizaci oběhového hospodářství, ale také na to, aby se digitální průmysl stal oběhovým.
Dotace
EU si je vědoma, že podpora digitalizovaného oběhového hospodářství vyžaduje nejprve vytvoření rozsáhlé digitální „páteře“. Proto vznikl dotační program Digitální Evropa, který poskytne finanční prostředky na podporu rozvoje digitalizace a automatizace. Jedná se například o projekty zaměřené na využívání umělé inteligence, rozvíjení digitálních schopností, kyberbezpečnost a mnoho dalších. Zažádat o tyto dotace mohou malé, střední i velké firmy.