Sociální podniky mají v evropské kultuře dlouhou tradici. Ta sahá až do 19. století a průmyslové revoluce, kdy vznikly první družstva a sociálně orientované podniky. Za cíl měly řešit negativní externality spojené právě s průmyslovou revolucí a stěhováním lidí do měst. Přesto však bývá v dnešní době označení sociální podnikání mylně vnímáno jako charitativní nebo primárně nezisková činnost. Co je však skutečnou podstatou sociálního podniku? A proč dochází k mylné interpretaci sociálního podnikání?
Sociální podnikání není jen o pracovním zapojení znevýhodněných skupin obyvatelstva
V sociálním podnikání je důležité nejen dosahování finančního zisku, ale stejně tak i veřejný prospěch podnikatelských aktivit. Tento prospěch je pak definován pomocí tří pilířů – ekonomického, sociálního a environmentálního. V sociálním pilíři pak skutečně může být pozitivním dopadem sociálního podnikání i zlepšení pracovních podmínek znevýhodněných skupin obyvatel, je to však pouze úzký pohled na potenciál sociálních podniků.
Sociální podniky řeší totiž celou další řadu problémů jako například úbytek biodiverzity, špatný stav vody a půdy, dopady klimatické změny nebo vznik nadměrného množství odpadu. V rámci ekonomického pilíře se pak zabývají třeba podporou místní výroby a ekonomiky, rozvojem komunit a podporou spolupráce v daném regionu. Sociální podnikání se opírá o principy jako dobrovolnost a otevřenost, demokratický přístup, maximální zapojování členů do rozhodování, ekonomická spoluúčast, spolupráce, autonomie a nezávislost. Případný zisk je použit primárně pro další rozvoj sociálního podniku.
Sociální podniky se aktivně snaží o zapojení do dodavatelsko-odběratelského řetězce
V České republice sdružuje sociální podniky organizace Tessea, jejímiž členy je nyní 65 sociálních podniků, ale i podporovatelé ze strany akademiků, vysokých škol nebo státních institucí. Právě státní instituce však mají mnohdy tendenci řadit sociální podniky nepsrávně do programů na podporu zaměstnanosti a znevýhodněných obyvatel. Důvodem je i snaha o měření dopadu dotační podpory sociálních podniků, pro které není snadné najít vhodné metriky a právě zaměstnanost se může mylně jevit jako řešení.
Sociálním podnikům však v praxi pomáhá více zapojení do podnikatelského života, například do dodavatelsko-odběratelských řetězců. Tomu mohou stát i firmy pomoci právě navazováním obchodních spoluprací se sociálními podniky. Pro adekvátní nastavení podmínek sociálním podnikům mohou státní instituce i firmy čerpat inspiraci z principů tzv. odpovědného veřejného zadávání. V tomto přístupu vyhlašování veřejných zakázek najdou firmy i stát podrobné metodiky i příklady dobré praxe, jak zapojit sociální podniky do svého seznamu odběratelů. A právě to bývá v posledních měsících ze strany firem vyhledávaným způsobem, jak mimo jiné naplnit své závazky nefinančního reportování ESG, konkrétně ze sociální oblasti.
Zajímá vás blíže téma odpovědného veřejného zadávání?
