CSR neboli Corporate Social Responsibility je termín zavedený již od 2. poloviny 20. století a popisuje vedení firmy, které zahrnuje sociální a environmentální aspekty. Jedná se o dobrovolný, a navíc poměrně volný koncept, i proto jsou v něm v současné době stále více patrné jeho nedostatky. Toto označení u firmy už zdaleka neznamená její automatickou důvěryhodnost a zodpovědnost. Podle čeho se tedy ale orientovat a na čem pověst firmy stavět?
Hrozby spojené s dopady klimatické krize jsou čím dál tím hmatatelnější, a varovný prst je zřetelný obzvlášť v současné době koronavirové krize. Tu pociťuje velká část firem, ne všechny si ale uvědomují, jak úzce je provázána právě s jejich dlouhodobou strategií. Podle nejnovější analýzy, kterou zveřejnila Alliance for Corporate Transparency pod vedením advokátní kanceláře Frank Bold, jsou české firmy ve sledování a vyhodnocování rizik a nastavování cílů v environmentální oblasti pod průměrem. Označení CSR manager a fráze bez reálných výsledků ale už dnes neopíjí rohlíkem veřejnost, jako spíš firmu samotnou.
Cíle v oblasti klimatu a sociální odpovědnosti by neměly stát na okraji, v horším případě být pouhým předmětem marketingu. U společností, které chtějí rozvíjet svou soběstačnost a být konkurenceschopné, by se sociální a environmentální hodnoty měly stát jedním z hlavních pilířů strategie jejich udržitelného podnikání. Znamená to osvojit si mimo jiné i práci s měřitelnými hodnotami a daty, které povedou k vypovídajícímu nefinančnímu reportingu, jehož kvalita je podle nové analýzy od zavedení této povinnosti stále velmi nízká.
Co by měl obsahovat nefinanční reporting
Problémem nefinančního reportingu je stále nedostatek dat a konkrétní měřitelné výsledky, i proto Evropská unie jedná o nové směrnici, která by měla vejít v platnost v letošním roce. Firmy by se proto měly zaměřit na aktuální hodnoty, které jsou v souladu s jejich dlouhodobou strategií a které akcentují současné klimatické výzvy a přispívají ke společnému cíli, jakou je například Pařížská dohoda.
U každého cíle by firma měla stanovit jasnou hranici, jejímž překročením jej dosáhla. V případě, že hranici nepřekoná, jedná se o jasný signál začít analyzovat důvody, proč se to nepovedlo, a v ideálním případě změnit interní procesy tak, aby cílů dosáhla.
Ačkoli žádná firma pochopitelně nechce upozorňovat na problémy, které vyplývají z její činnosti, je dobré myslet na to, že environmentální, ale i sociální rizika v současné době mohou v dlouhodobém horizontu podrývat i strategii samotné společnosti. Nevyplácí se je proto přehlížet; jejich monitorováním a vyhodnocováním může společnost naopak získat cenná data a konkurenční náskok.
Nefinanční reporting a jeho obchodní hodnota
Pro pochopení důležitosti ESG reportingu je z pohledu firmy zásadní zjištění, nakolik jsou environmentální a sociální cíle v souladu s obchodní strategií firmy a jak moc je jejich plnění určující při jejím rozvoji v současné náročné době. Podle společnosti Deloitte zvyšuje obchodní hodnotu firmy úsilí o společenské dopady v šesti konkrétních aspektech: diferenciaci značky, atraktivitě pro talentované zaměstnance a jejich udržení, inovacích, provozní efektivitě, snižování rizik a přístupu ke kapitálu a tržního ocenění. Výhody vedení firem v souladu s ESG principy v době ekonomické nestability nakonec ozřejmila i koronavirová pandemie, v níž si vedou společnosti, které do svého fungování inkorporují aspekty dlouhodobé environmentální i sociální udržitelnosti.
