Zemědělství s odpovědným přístupem
Daniel Pitek hospodaří pod nejvyšší horou Českého středohoří už téměř dvacet let. Kromě osvíceného hospodáře jde o veřejně aktivního odborníka, bez kterého si mnozí nedovedou představit debatu o stavu české krajiny. Drží se tradičních postupů, které využívali naši předci. Jeho pozemky lze poznat velmi snadno, lemují je řady ovocných stromů, nebo jsou to louky plné remízků i tůní zadržujících vodu v krajině. Kromě toho chová krávy, ovce a koně, a spolu s Asociací soukromého zemědělství stojí za projektem Pestrá krajina podporující malé a střední podniky i rodinné farmaření jako smysluplné hospodaření, díky kterému je okolní krajina zdravá a schopna lépe ustát výkyvy způsobené klimatickou změnou.
Bez vody se žádný zemědělec neobejde
Při svém hospodaření se laureát ekologické Ceny Josefa Vavrušky velmi intenzivně zabývá otázkou zadržování vody v krajině. Navzdory menším zásobám podzemní vody, než má třeba Francie, Německo či Španělsko, bychom podle něj měli být schopni zachytit velké množství vody z dešťů. Odstraněním starých meliorací a přerušením skruží se zamokří louky a vytvoří se mokřady a tůně, ve kterých voda vydrží velmi dlouho. Důležitou roli sehrají také meze, remízky či aleje, díky kterým voda z terénu neodteče. To vše společně s dostatkem pestrých lesů pak zajistí dlouhodobou udržitelnost.
Za ochranáře se nepovažuje, činnost ho musí hlavně uživit. Jeho rodinná farma produkuje seno, štípané dříví, ovčí vlnu a maso ze skotu. Veškerá produkce souzní s historickou funkcí specifické krajiny sopečného původu v Českém středohoří. Jak sám říká, jeho práce má jednu velkou výhodu: „Lidé jezdí do přírody na dovolenou, já v přírodě pracuju, takže jsem vlastně na dovolené každý den.“ Daniel Pitek je krásným příkladem farmářské praxe, která bere ohled na přírodní zdroje a svou aktivitou ráz krajiny ještě spoluutváří.
