Jak si vedeme?
Plastic Europe uvádí míru recyklace plastu v Evropě 26,9 % za rok 2022. V roce 2020 byla ale míra recyklace téměř 35 %. U recyklace této komodity je tedy velký potenciál ke zlepšení, jelikož meziročně významně klesá a její hodnota je nižší než u ostatních komodit jako je například papír a lepenka, sklo, nebo třeba kov. Pokud se však podíváme na míru recyklace konkrétně plastových obalů v České republice za rok 2023, zvýšila se na 49 % oproti původním 46 % za rok 2022, u nápojových kartonů to bylo 37 %. Celkově se zrecykluje necelá třetina obsahu žlutého kontejneru.
Nevýhody recyklace plastu
Plasty lze rozdělit dle jejich chování při zahřívání na termoplasty a termosety. Termoplasty lze zrecyklovat, termosety nikoliv kvůli jejich netavitelnosti. Dobrou zprávou je, že termosetů není vyráběno mnoho a termoplasty (např.: PP, PET, PE) nad nimi převažují. Vlastnosti termosetů tedy lze považovat za nevýhodu této komodity. Za další nevýhodu lze považovat také rozpadající se chemické řetězce v plastovém materiálu při působení vysoké teploty a tlaku. Rozklad řetězců urychluje také přítomnost nečistot, jakou je například celulóza.
Co patří a co naopak nepatří do žlutého kontejneru?
Do žlutého kontejneru lze vkládat sešlápnuté PET lahve, plastové tašky, sáčky, dále také plastové obaly od kosmetiky, čistících prostředků, mléčných výrobků, plastové obaly od CD disků a další. Do žlutého kontejneru pak nepatří mastné obaly, ve kterých jsou zbytky potravin nebo zbytky čistících přípravků, dále také obaly od barev, žíravin a dalších nebezpečných látek. Nesmí se vkládat ani podlahové krytiny, novodurové trubky, nebo třeba stavební polystyren.
Kroky k recyklaci
Recyklaci plastů lze rozdělit na 4 typy. Prvním typem je mechanická recyklace, druhým je chemická, následuje tzv. rozpouštěcí recyklace a nakonec recyklace organická (tj. kompostování, anaerobní digesce).
Mechanická recyklace je nejčastěji používaným postupem při recyklaci plastu. Po vhození plastového odpadu do žlutého kontejneru putuje plastový odpad na třídící linku, kde dochází k dotřídění od hrubých nečistot. Dochází také k rozdělení plastů dle druhů jako jsou PET lahve, fólie, duté plasty, také polystyren nebo třeba směsný plast. U PET lahví dochází také k rozdělení dle barev. Následně jsou plasty rozdrceny na malé kusy a poté jsou promyty s cílem odstranit nečistoty a kontaminanty. Dále jsou osušeny a připraveny k tavení pomocí zahřívání. Z nataveného materiálu pak vznikají dlouhá vlákna, která jsou nasekána na granule. V tento moment vzniká tzv. regranulát, který se dále využívá při výrobě dalších produktů, jako je například sportovní oblečení, spacáky, lavičky a další. Vzniklý regranulát bohužel nelze použít na většinu výrobků, které by následně přišly do styku s potravinami. Výjimkou jsou pouze PET lahve, u kterých jsou však nastaveny přísné vstupní parametry s důrazem na vysokou míru čistoty vstupního materiálu. V tomto případě se pak jedná o tzv. recyklaci “bottle to bottle”.
Další možností recyklace plastů je pyrolýza. Jedná se fyzikálně chemický děj v rámci termického procesu, který za pomocí vysokých teplot rozkládá organické látky bez přístupu kyslíku. Výsledným produktem tohoto procesu je plyn (využitelný v kogeneračních jednotkách na výrobu elektřiny a tepla), kapalina (pyrolýzní olej používaný v chemickém průmyslu nebo v rafinériích pro výrobu nafty) a tuhý zbytek (využívaný v průmyslu). Pyrolýza je vhodná pro plastové materiály, které běžné recyklační metody nedokáží zpracovat, například směsné nebo kontaminované plasty. Tento proces přispívá ke snižování objemu plastového odpadu, který by jinak skončil na skládkách nebo ve spalovnách. Nicméně proces pyrolýzy vyžaduje vysoké teploty, což znamená vysokou spotřebu energie. Chemická recyklace vhodně doplňuje mechanickou recyklaci a je udržitelnějším řešením než spalování nebo skládkování plastového odpadu.
