Ekologické certifikace, nebo také někdy nazývány labely, jsou velice šikovným pomocníkem, kterými se firmy snaží ukázat své aktivity v oblasti udržitelnosti. Firmám certifikace pomáhají předložit důkazy svých tvrzení o udržitelnosti, často i v rámci výběrových řízeních na dodavatele. Problém ale nastává v momentě, kdy se v rámci evropského trhu objevuje více než 200 podobných označení. Každá certifikace má navíc jinak nastavená kritéria hodnocení. Do nevýhody se zde dostávají hlavně menší společnosti, které si z finančních nebo provozních důvodů nemohou dovolit investovat do velkého množství certifikací i přesto, že se řídí často přísnými interními pravidly v oblasti udržitelnosti. Jak se tedy v certifikacích vyznat?
Existuje až 230 certifikací
Dle průzkumu Evropské komise z roku 2020 existuje na evropském trhu až 230 značek, které garantují udržitelný přístup. Mezi ty nejznámější patří například certifikace vegan, fair trade nebo bio. Existuje ale i množství takzvaných samocertifikací, které firmy vydávají pro své vlastní kolekce a odkazují se jimi na interní výpočty a standardy. Často tak nejsou ověřeny nezávislou třetí stranou nebo nevyužívají ustálenou metodiku pro doložení svého tvzení.
V důsledku tohoto stavu se proto Evropská unie chystá trh s certifikacemi a značkami pročistit. Dle navrhovaných pravidel (Směrnice o zelených tvrzeních, Green Claims) zmizí samocertifikace a nové označení se budou moci na unijním trhu používat pouze v případě, že se prokáže jejich opodstatnění. Jednoduše řečeno, certifikace bude muset označovat něco nového nebo se odkazovat na přísnější pravidla a normy než stávající certifikace na trhu.
Bio jsou pouze plodiny, klimaticky neutrální zase jen firmy
Nové legislativní návrhy zavádí ohledně certifikací a označení i další nová pravidla. Například termínem „klimaticky neutrální” (nebo jeho varianty) se budou moct označovat pouze firmy jako celek, nikoliv jednotlivé produkty. Slovem “bio” se budou moci označovat pouze certifikované produkty ekologického zemědělství a ne jiné produkty. Z trhu tak vymizí například bio šampony nebo klimaticky neutrální trička. Pořád ale zůstane bio mrkev, bio bavlna nebo klimaticky neutrální společnost.
Jsou i certifikace, které na evropský trh nepatří?
Legislativní rámce pro environmentální a sociální udržitelnost, nebo i práva zvířat, jsou v každém regionu světa nastaveny rozdílně. Na světě proto existují i certifikace, které dokládají přístup, který například v Evropské unii regulují legislativní normy. Je proto otázka, jak se stavět například k certifikacím, které dokládají, že kosmetické produkty nebyly testovány na zvířatech. Tato praxe je v Unii zakázaná. Mnoho spotřebitelů o tom ale neví a proto toto označení může vystavit menší výrobce, kteří si certifikaci nemohou finančně dovolit, neférové konkurenci. Když totiž nevlastní značku, mohou to někteří spotřebitelé vnímat tak, že se produkty na zvířatech testují.
Ani certifikační autority nejsou neomylné
Nedávná kauza certifikace dřeva FSC, kterou odhalila organizace Greenpeace, ukázala, že často ani certifikace nezaručí, že podmínky pro udržitelnost se v praxi dodržují. Podobné kauzy ještě více narušují důvěru v certifikace a je proto opravdu důležité, aby všichni zúčastnění aktéři podrobně znali podmínky udělení certifikace a byly nastaveny kontrolní mechanismy.
Jak se rozhodovat z pohledu firmy?
I přes různé problémy certifikací mají tyto nástroje svůj opodstatněný smysl. Mají dokládat kredibilitu a ověření třetí strany pro proklamace firem. Zejména v mezifiremních (B2B) vztazích se jedná o velice důležitý nástroj. Firmy by proto v první řadě měly usilovat o získání takové certifikace, kterou vyžadují její obchodní partneři a kterou spotřebitelé znají. Pro každé odvětví se bude jednat o jinou certifikační značku. Měla by ale mít jasná kritéria pro získání a certifikační autorita by měla provádět pravidelné audity.
Důvěra spotřebitelů se množstvím certifikací může snižovat
Z pohledu spotřebitele je velice obtížné se v certifikacích vyznat. Z pohledu marketingu by to ani nemělo být úkolem zákazníka. Ten by měl být schopen co nejjednodušeji certifikaci rozeznat, aby mohl udělat preferované rozhodnutí. Běžný spotřebitel ale může být v současnosti zmaten a jeho důvěra vůči udržitelným označením nebo proklamacím firem narušena, když následně na produktech najde různorodá označení vyjadřující totéž. Jako příklad uvádíme označení veganské kosmetiky, které se na obalech různých produktů, často i od toho samého výrobce, vyskytují v různých podobách.
Kterým certifikací tedy věřit a pro které se rozhodnout?
Otázka certifikací bude jednou z velkých témat nadcházejících let. Zatím neexistují seznamy certifikací, které se po přijetí nové legislativy zachovají a které budou zrušeny nebo se o jejich budoucnosti bude diskutovat. Z určitostí ale víme, že nám zůstanou oficiální certifikace Evropské unie a pořád důležitější roli bude hrát EU Ecolabel. Důvěryhodné jsou obvykle také povinná označení – například o energetické náročnosti budov nebo účinnosti elektroniky.
Přehled nejznámějších certifikací
- B Corp – vztahuje se na certifikace firmy jako celku, pro udělení musí firma splňovat jak environmentální, tak sociální kritéria a to i napříč dodavatelským řetězcem.
- EU Ecolabel – uděluje se na základě normy ISO 14024, označuje produkty z oblasti kosmetiky, papíru, oblečení, pohostinství a mnoho dalších.
- „Bio” neboli logo ekologických produktů – vztahuje se na potraviny nebo plodiny ekologického zemědělství, označení je možné použít pouze na výrobcích, které obsahují alespoň 95 % ekologických složek.
- FSC – označuje původ dřeva z lesů, které jsou obhospodařovaných šetrným či přírodě blízkým způsobem a odkazuje se jak na environmentální, tak sociální kritéria.
- Fair Trade – označuje zejména exotické plodiny jako káva, čaj, kakao, banány a odkazuje se k dodržování environmentálních i sociálních kritérií pěstování těchto plodin.
- Microplastic free – certifikace označuje, že produkt je plně rozložitelný v přírodě a nezanechává stopy v podobě mikroplastů nebo jiného znečištění.
- ISO 14001 – označuje environmentální management firmy, tedy to, zda má firma nastavené politiky a procesy pro snižování svého negativního vlivu na životní prostředí.
- GOTS – označuje textil z organických vláken, přihlíží k sociálním i environmentálním aspektům produkce. Finální produkt s označením GOTS musí obsahovat alespoň 70 % vláken ekologického původu, pro označení GOTS Organic je to minimálně 95 %.
